close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Stereogramy - informace a obrázky

19. března 2012 v 8:18 |  Stereogramy
Trojrozměrné obrázky aneb stereogramy
Když se na tyto obrázky bude trpělivě dívat trochu "jinak" tak pak stále se opakující motiv nabyde třetího rozměru a do popředí vystoupí 3D obrázek. Na případné dotazy ráda odpovím :)
Jak si prohlížet tyto obrázky:
Existuje více metod, jak vnímat třetí rozměr při prohlížení stereogramu:
  • Zahleďte se do nekonečna nebo pohledem fixujte předmět daleko za stereogramem, který držíte před očima ve vzdálenosti určené pro čtení. Oči jsou v tomto případě zaměřeny paralelně. Ponechte je tak a pohybujte pomalu obrazem dopředu a zpět, dokud se efekt nedostaví.
  • Koncentrujte pohled na bod mezi špičkou vašeho nosu a zobrazením; intenzivně tedy šilhejte, aniž byste se nechali iritovat komentáři vašich kolegů či příbuzných. Pomalé pohybování obrazu dopředu a zpět opět vyvolává trojrozměrný efekt.
  • Nad mnoha obrázky jsou vidět dva body. Uvolněte své oční svalstvo a přeostřete na nekonečno, aniž byste pohledem zcela opustili tyto dva body. Po krátké době uvidíte tři body. Pak jste schopni pozorovat obraz pod těmito body v plné hloubce.
  • Položte si na obrázek skleněnou tabulku a pozorujte svůj obraz ve skle. Přitom nepatrně přibližujte a vzdalujte obličej od předlohy, až se vám objeví trojrozměrný obrázek.
  • PŘEJI VŠEM MNOHO ÚSPĚCHU PŘI DÍVÁNÍ NA 3D OBRÁZKY :)











A pro ty které toto téma zaujalo předkládám několik informací :)
Co jsou to stereogramy?
První experimenty, které měly uspokojit přání spatřit trojrozměrné obrazy, byly provedeny v roce 1838. Byly k tomu použity dvojice obrazů (proto jim říkáme stereogramy), které musely být pozorovány speciálními brýlemi. Teprve díky této pomůcce bylo dosaženo trojrozměrného efektu. Později byla tato metoda zdokonalena a dokonce se začaly točit filmy s "pravými trojrozměrnými příšerami".

Fyziologická podstata prostorového vidění

Každá metoda, kterou je uměle vytvářen trojrozměrný dojem, klame vizuální systém, který potom předstírá, že vidí reálný trojrozměrný objekt. Protože jsou oči průměrného dospělého člověka od sebe vzdáleny přibližně 7 cm, má každá zornice trochu rozdílný úhel pohledu, a vidí proto poněkud jiný obraz. To je zřejmé, jestliže člověk zavře jedno oko a hned pak jej otevře a zavře oko druhé: blízké objekty se posunou doprava, jestliže je pozorujeme pouze levým okem, a doleva, jestliže je pozorujeme okem pravým. V mozku se spojí oba poněkud rozdílné obrazy v jeden. Z malých odchylek vzniká trojrozměrný dojem.
Stereogram vyvolá tento efekt tím, že obsahuje stále se opakující vzorek. Pokud takový vzorek pozorujete, přičemž však zaostřujete na imaginární bod za obrázkem, vzniká dojem, že obrázek má hloubku. Je to tím, že levé a pravé oko pozoruje různá opakování téhož vzorku. Mozek spojí oba vzorky do jednoho, a ten se ve srovnání s okolními obrazovými informacemi zdá být posunut dozadu. To však nemá nic společného s perspektivním viděním, u kterého určuje velikost objektu jeho poloha v prostoru.
Trojrozměrný efekt v trojrozměrných grafikách nerozpozná každý: přibližně deset procent lidí má potíže s tzv. konvergenčním efektem při vnímání hloubky. Ti se musejí i při běžném trojrozměrném vidění spoléhat na jiné efekty, např. na perspektivu. Ne však každý, kdo na první či druhý pohled nevidí na "magických" obrazech nic jiného než plochý obrazec, trpí oční chorobou. V drtivé většině případů je takový člověk postižen jenom nedostatečnou dávkou trpělivosti nebo příliš malou schopností soustředit se.

Jak se stereogramy dostaly mezi lidi

Nový způsob zobrazení se v literatuře nazývá různě (3D­grafika, stereoobrázky, 3D Illusion, Holusion, Stereografie, Altered States, ...), jde však vždy o totéž. Stereogramy, které jsou rovněž označovány jako Random-Dot-stereogramy (RDS) nebo Single-Random-Dot-stereogramy (SRDS), získaly publicitu především zásluhou počítačového umělce Toma Bicceiho (a jeho firmy N. E. Thing Enterprises), jehož kniha Magické oko se na celém světě probojovala mezi bestselery. Tento Američan v žádném případě trojrozměrné obrázky nevynalezl. V roce 1991 objevil stereogram v technickém odborném časopise, experimentoval s touto metodou a začal obrázky nabízet pomocí inzerátu. "Měli jsme obrovskou odezvu," říká Biccei při vzpomínce na tyto začátky.
V Japonsku dosáhly knihy se stereogramy nákladu několika milionů výtisků. Populární japonská televizní stanice převzala Bicceiho obrázky a dala tak podnět ke vzniku opravdové kultury stereogramů; vznikly kluby stereogramů a umělecký směr, který se zabývá pouze stereogramy.
Proč jsou trojrozměrné obrázky tak atraktivní? Autor Magického oka Tom Biccei myslí, že velkou roli hraje pocit úspěchu, který pozorovatel získá, když po minutových nebo dokonce hodinových pokusech konečně v obrázku objeví třetí rozměr. Čím déle se na obraz dívá, tím jasnějšími se stávají okraje a tvary. A opakované cvičení mu usnadňuje rozpoznání dalších stereogramů.

Jak stereogramy vznikly

Jev, který v poslední době takovým způsobem upoutal veřejnost, má dlouhou historii. Začátkem šedesátých let vyzkoumal americký vědec maďarského původu Bela Julesz, jakým způsobem může člověk vnímat rozdíly v optických obrazcích, jestliže jsou odstraněny všechny známé tvary ­ základní výzkum pro pochopení vizuálního systému člověka. "Doufal jsem, že touto cestou budu schopen rozlišit primitivní mechanismy vnímání od komplexních mechanismů, které se zakládají na celoživotních zvyklostech vnímání," napsal Bela Julesz v roce 1965 v odborném článku vědeckého časopisu Scientific American.
Avšak výzkumy měly i vojenské pozadí: Juleszovy výsledky dokázaly, že lze objevit skryté objekty, např. tanky nebo budovy, i v případě, že maskování je perfektní a že nemohou být rozpoznány bez zřetele na jejich prostorové rozměry. Julesz používá počítač k zakreslení obrazců pomocí speciálních statistických, topologických a jiných charakteristik. Tyto obrazce musí umožnit vnímání prostorové hloubky. Vědec vytvářel na počítači obrazové páry (vždy jeden pro levé a jeden pro pravé oko), které byly identické ­ kromě centrální oblasti, která byla na pravém obrazci posunuta o několik bodů doprava. "Doufal jsem, že dojem hloubky vznikne, jestliže budou obrazy prohlíženy stereoskopicky ­ a byl jsem velice potěšen, když se ukázalo, že to tak je. Nový objev láká k tomu," říká Julesz, "aby byl zkonstruován stroj, který bude automaticky zhotovovat územní mapy s obrysy tak, že vyhodnotí stereoskopické vzdušné snímky. Protože se doposud zdálo, že stroj musí nutně rozpoznat komplexní formy, neměl tento záměr téměř žádnou šanci. Na základě nových poznatků jsem pomohl navrhnout počítačový program, který může vytvářet trojrozměrné mapy na základě stereoskopických snímků s vysokým rozlišením. Tento program je současně jednoduchým modelem vizuálního systému."
Zatímco se Juleszovy stereogramy Random-Dot skládaly ze dvou různých obrazů ­ vždy z jednoho pro levé oko a z jednoho pro pravé oko ­, vyvinul Angličan Christopher Tyler společně s programátorkou Maureen Clarkovou v roce 1979 na Smith-Kettlewellově očním institutu v San Francisku počítačový algoritmus, který oba vzory překrývá a skládá v jeden obraz. Tvoří ho stovky malých bodů, jejichž přesnou polohu vypočítá počítač.
Prvním úkolem byl návrh trojrozměrného modelu. Jeho geometrická data určují optickou hloubku bodu obrazu. K tomu používali Tyler a Clarková standardní programy pro 3D­design. Na základě informací generuje algoritmus body, které leží jednak blízko u sebe (pro oblasti obrazu, které mají být pro pozorovatele blízko), jednak dále od sebe (pozorovatel je může vnímat jako vzdálenější). Počítačový program autorů Tylera a Clarkové začíná plnit obraz zleva doprava sloupci náhodně umístěných bodů. Druhý sloupec je téměř identický s prvním; malé rozdíly však odpovídají rozdílům, které by vidělo pravé a levé oko při pozorování reálného trojrozměrného objektu. V prvním a druhém sloupci je obsažen obrazový pár pro levé a pravé oko, druhý a třetí sloupec obsahuje další obrazový pár atd. Přesně v tom je obtížnost výpočtu: každý sloupec vytváří pár s levým sousedním sloupcem a obsahuje přitom informace pro pravé oko. Současně je však partnerem prvého sloupce a obsahuje rovněž informace pro levé oko o další oblasti obrazu. Počítačový program však neprodukoval žádné perfektní obrázky. Jestliže se vzdálenost jednotlivých částí obrazů nachází v určitém poměru k vzdálenosti sloupců, dochází k ozvěnám a stínům, které rozmazávají trojrozměrný efekt. Stereogramoví umělci musí tedy zkontrolovat takové interference a příslušným způsobem obraz upravit. Podobnou metodou lze trojrozměrný efekt vytvořit rovněž na běžných obrazech nebo dokonce na fotografiích, a nahradit jím náhodnou strukturu bodů pozadí.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.