close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lehká mozková dysfunkce a ADHD

16. března 2012 v 22:10 |  ADHD
Je vaše dítě velmi čilé, jedná impulsivně, má problémi se zařadit mezi vrstevníky, je zapomětlivé a nepozorné. Pak vás možná budou zajímat následující články:

Jaké jsou děti s poruchou ADHD?

K základním symptomům ADHD patří hyperaktivita, impulzivita a nedostatečná schopnost soustředění. Výzkumné práce opakovaně ukázaly, že symptomy ADHD jsou v čase nápadně stálé. Klíčové symptomy a vzorce chování zůstávají v průběhu týdnů, měsíců i let nezměněné, ačkoliv asi u poloviny postižených dětí tyto symptomy při dosažení dospělosti do značné míry vymizí.

Klíčové symptomy ADHD

  • nepozornost
  • hyperaktivita
  • impulzivita
Aby byly symptomy ADHD klinicky významné a aby splňovaly diagnostická kritéria, musí se vyskytovat ve významném počtu a v dostatečném stupni vážně postihovat schopnosti daného jedince. Rovněž se musí vyskytovat v rozsahu, který překračuje meze normální pro jedince daného věku a vývojového stadia.
Hovoříme-li s rodinami a odborníky ve Velké Británii i kdekoli jinde na světě, zdá se, že příběhy a zkušenosti mnoha rodin, které s ADHD žijí, mají týž základ, přestože každé dítě i jeho rodina jsou jedineční lidé s vlastními a unikátními životními podmínkami, výhodami a nevýhodami. Následuje totiž popis nejrůznějších událostí, pocitů, chování a reakcí, které by se mohly vyskytovat v různých etapách života kohokoli s ADHD a jeho rodiny.

Děti s ADHD jsou hyperaktivní

Je běžné, že se nám malé děti zdají být hyperaktivní. Úroveň pohybové aktivity u všech dětí roste do tří let jejich věku. Po tomto roce se pohybová aktivita snižuje. Máme záznamy o tom, že děti postižené ADHD byly neobyčejně aktivní již v děloze před narozením. Někdy jsou to dosti obtížné děti, které hodně pláčí a špatně spí. Někdy slýcháme, že bylo těžké si dítě naklonit a rozveselit ho, že nemělo rádo tělesný kontakt.
Rodiče takových dětí bývají velmi přetažení a skleslí; možná dokonce sami zápasí s vlastními příznaky ADHD. Výchova dětí, které výše zmíněnému popisu odpovídají, nebude asi nijak jednoduchá a je nanejvýš pravděpodobné, že tyto děti své rodiče nezažijí zrovna v nejlepším světle. Raný vzorec takového vztahu by mohl mít dalekosáhlé důsledky. Většina dětí naštěstí neprožívá časné údobí svého života tak špatně. Možná že si jejich okolí všimlo, že jsou velmi aktivní a že mají potíže udržet pozornost stejně dlouho jako jiné děti téhož věku, jejich problémy však začnou být často patrné teprve ve chvíli, kdy nastoupí do školy. Poprvé v životě totiž po nich někdo chce, aby zůstaly sedět tiše, aby se zapojily do určitých činností a dokončily je. Začínají se od ostatních dětí lišit.
Ve škole bývají často děti s ADHD právě ty, které nejsou na svých místech, když tam mají být, nebo, pokud tam jsou, tam dlouho nevydrží. Bývají to děti, které mají sklon neustále povídat, vykřikovat, pošťuchovat spolužáky a rušit je od zadané práce. Mají tendenci chovat se roztržitě a často zapomínají nebo ztrácejí základní pomůcky. Učitele takové chování popuzuje. Spolužákům možná zpočátku nevadí, nebo jim dokonce připadá zábavné, ale ve chvíli, kdy je dítě s ADHD neočekávaně napadne nebo ruší při hodinách, začne je také rozčilovat.

Děti s ADHD jsou impulzivní

Obecně se má za to, že klíčovým nedostatkem u ADHD je vlastně neschopnost zamezit reakci na impulz, a to jak vhodné, tak nevhodné. Tento názor prosadil profesor Russell Barkley, významný americký specialista v oboru ADHD. Domnívá se totiž, že hlavní problém, kterým trpí lidé s ADHD, spočívá v tom, že tito lidé zažívají velmi vážné a všemi oblastmi pronikající potíže s impulzivitou zejména v tom smyslu, že nedokáží ovládnout své reakce na signály, podněty nebo události nesouvisející nijak s tím, co právě dělají.
Profesor Michael Gordon (1995, 1.14) popisuje tento jev výstižně:
Jejich problémy s nepozorností jsou pouze jedním důsledkem neschopnosti zdržet se čehokoli, co je zrovna "na ráně", ať se jedná o zvuky, myšlenky nebo vytrženou nit na svetru. Snadná vyrušitelnost, neschopnost plánovat a organizovat, nevyrovnanost, zdánlivá absolutní neschopnost předvídat důsledky pramení v tomto smyslu z primárního problému, jímž je neschopnost posečkat. Kořenem ADHD je relativní neschopnost zdržet se reakcí na cokoli, co je v dané chvíli nejzajímavější nebo nejpřitažlivější.
Tato impulzivita či jednání bez přemýšlení o tom, co by mohlo následovat, působí dětem s ADHD a jejich rodinám mnohé potíže. Rodiče musí být výjimečně ostražití, aby své děti uhlídali před nehodami. Klasickým příkladem je bezpečnost na ulici. U mnoha dětí s ADHD se nedá spoléhat na to, že půjdou bez doprovodu bezpečně po chodníku jako ostatní děti jejich věku. Jejich rodiče vědí, že když děti uvidí někoho nebo něco, co je upoutá, mohou vstoupit do rušné vozovky, aniž by se předem rozhlédly, jestli něco nejede.
Jiní mladí lidé s ADHD se mohou chovat hazardně před kamarády, částečně z touhy po uznání. Někteří například hloupě skočili z nebezpečné výšky nebo vběhli do silnice jenom proto, aby dokázali, že se nebojí. Někdy něco udělají "jen ze zvědavosti" nebo proto, aby byli zajímaví.
Impulzivita může rovněž přinést problémy v sociálních situacích a může značně ztížit navázání a udržení přátelství. Tím, že takové děti často skáčou druhým do řeči, říkají bez rozmýšlení nevhodné věci, pošťuchují druhé děti, protože mají potřebu to udělat (ale často nemají důvod), mohou způsobit ve společnosti hotové pohromy. A tak se stává, že dítě, které zoufale touží po kamarádech, bývá odmítáno.
Děti s ADHD často mívají dobré a nevinné záměry, přesto budí dojem, že si v nespolečenských schválnostech a jiných nežádoucích projevech libují. Jejich chování bývá často zaměňováno s opozičními nebo asociálními činy, kdy se dítě zdánlivě snaží o nežádoucí chod událostí z negativních pohnutek. Je pravda, že po letech neustálých problémů a obviňování si mladí lidé s ADHD někdy vytvoří opoziční či antisociální vzorce chování. Často to však bývá naplnění negativního očekávání ze strany dospělých.

Děti s ADHD mají problémy soustředit se a udržet pozornost

Ačkoli dětem s ADHD obvykle nejvýraznější obtíže způsobuje jejich impulzivita a hyperaktivita, neboť v jejich důsledku výrazně "vyčnívají" nad své vrstevníky, mohou mít rozsáhlé a výrazné problémy také proto, že se nedokážou delší dobu soustředit. Zejména učení je pro ně nesmírně náročné. To platí nejen o práci ve škole, ale také o praktických dovednostech, motorických schopnostech (například naučit se plavat nebo jezdit na kole) a - což je velmi důležité - také o osvojování komunikačních dovedností (zapojení dítěte do konverzace a do skupinových aktivit).
Řada "neschopností", které u dětí s ADHD pozorujeme, vzniká v důsledku neschopnosti soustředit se tak dlouho, aby pronikly do problému a naučily se, co je potřeba. Děti často vrozenou schopnost naučit se těmto dovednostem mají. Dokud jim však nepomůžeme udržet pozornost po tak dlouhou dobu, aby to mohly udělat, vypadá to, že nejsou schopné to zvládnout.
Cena za neschopnost koncentrovat se může být značná, a to nejenom ve smyslu vzdělání a úspěchu ve škole, ale také co do schopnosti vést normální šťastný život s rodinou a přáteli.
Stále větší pozornost je také věnována dětem, zejména dívkám, které nejsou v první řadě hyperaktivní, impulzivní nebo násilné, ale které zůstávají v tichosti nepovšimnuty, protože mají citelné omezení ve své schopnosti soustředit se. Pokud si takových případů budeme všímat a budeme je léčit, mohly by i tyto děti uspět. Jedná se o skupinu dětí označovanou termínem ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.